Vitana Pomerančová kůra 13g

Pomerančová kůra se získává ze sušené kůry zralých pomerančů. Pokrmům dodává typickou sladkokyselou chuť. Používá se zejména do sladkých pokrmů, buchet, perníků, moučníků, koláčů a cukroví. Vhodná je také k přípravě horkých nápojů, čaje, svařeného vína nebo likérů. Výborná je na ryby a drůbež. Pomerančovou kůrou můžete dochutit i omáčky nebo müsli. Pokrmům dodá příjemně osvěžující aroma s ovocným nádechem. Výborná je v kombinaci s citronovou kůrou, skořicí nebo vanilkou.

Pomeranče jsou v současnosti nejrozšířenějším citrusovým ovocem na světě. Pomerančovník se pěstuje nejvíce v subtropických oblastech ve venkovních sadech. Mezi významné exportéry patří Brazílie, USA, Čína nebo Mexiko. V Evropě jsou největšími pěstiteli Španělsko a Itálie.

Chuť a vůně: Pomerančová kůra dodá pokrmům typickou sladkokyselou chuť a příjemně osvěžující aroma s ovocným nádechem.

Popis rostliny: Pomerančovník je stálezelený, pomalu rostoucí a neopadávající strom z čeledi routovitých, vysoký až 15 metrů. Ze silného kmene vyrůstá mnoho větví obrostlých trny a sytě zelenými listy ve tvaru elipsy. Strom lze pěstovat i jako keříkovou pokojovou rostlinu s výškou do 120 cm. Květy stromu mají intenzivní vůni a bílou barvu. Květ má 5 květních lístků. Strom kvete od ledna do března. Plodem je pomeranč, jeho tvar připomíná velkou bobuli kulatého tvaru. Plod je oranžový a na povrchu je kůra velmi hrbolaté struktury. Uvnitř plodu je světle žlutooranžová až načervenalá dužina. V dužině mohou být semena obalená kožovitým povrchem. Nezralé plody mají zelenou barvu, zralé pak oranžovou. Plody se sklízejí 2x až 3x za rok, a to pouze ručně, ještě před dozráním. Konzumuje se kůra, dužina nebo šťáva z ní. Pěstování pomerančovníku je náročné vzhledem k nárokům na vyšší teplotu prostředí, strom vyžaduje slunné místo. Jako koření se používá pomerančová kůra, která se získává ze sušené kůry zralých pomerančů.

Historie a původ: Pomerančovník čínský, jak již název napovídá, je původem z Číny a Vietnamu (ze subtropických oblastí). Poprvé byl kultivován v Číně okolo roku 2 500 před naším letopočtem. Ve středověku se rozšířil přes Indii do Středomoří. Během křižáckých výprav v 11. století se dostal do Evropy hořký pomeranč. Ten sladký přivezli až portugalští obchodníci v 15. století, později byl rozšířen i do Jižní Ameriky a Mexika. V roce 1493 zasadil jako první stromy pomerančovníku na americkém kontinentu Kryštof Kolumbus. V Evropě bylo dlouhou dobu považováno pěstování pomerančovníku za symbol luxusu a výsadu bohatých lidí, kteří si v 17. až 19. století budovali v blízkosti svých obydlí takzvané oranžérie (prosklené místnosti s vytápěním podobné dnešním zimním zahradám).

všeokoření.cz.

Nyní zavírací sáček, uchová chuť a aroma